Proč má lidský život hodnotu

Víra ve vnitřní hodnotu lidského života je nesmírně pevně zakořeněna v naší společnosti – konec konců, vražda je považována za nejhorší ze všech možných zločinů (obzvláště, pokud je masová), ačkoliv dotyčný zavražděný, pokud můžeme soudit, již po smrti netrpí, a tudíž není ublíženo jemu, nýbrž truchlícím. I přesto vám však každé malé dítě řekne, že zbavení člověka života je samozřejmě činem zcela nepřípustným, ba přímo odporným.

Continue reading “Proč má lidský život hodnotu”

Jak milovat

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, a tím je neschopnost lidí okolo mne pochopit, na čem by měl být založen fungující a hluboký citový vztah. O vážnosti situace mluví už jen fakt, že se o ní cítím být povinen psát já, veřejně známý sociopat a společenský vyděděnec.

Continue reading “Jak milovat”

Dvouštěrbinoví démoni

Otázka, co je vlastně kosmos zač, pronásleduje lidstvo už od jeho samotného počátku. Pokládali si ji vůbec první nám známí filozofové ve starém Řecku, ptali se na ni racionalisté sedmnáctého století, zabýváme se s ní dodnes…

Continue reading “Dvouštěrbinoví démoni”

Jak snadné je udávat

Poměrně často kolem sebe slýchávám názor, že [doplňte jméno hovořícího] by se rozhodně nenechal rozložit totalitním tlakem a nikdy by nikoho neudal, bez ohledu na to, jak by na něj bylo působeno. Představa je to sice krásná, ale bohužel naprosto mylná. Proč?

Tři důvody:

  1. Většina lidí je typicky charakterově daleko slabší, než si o sobě myslí (pravděpodobně včetně mne samotného, což, když o tom tak přemýšlím, je celkem nepříjemná představa);
  2. Situace v totalitních režimech bývá daleko horší, než si obvykle myslíme. Jedna věc je vycházet z obecně sdílených představ (často vykreslovaných filmy a literaturou) a výpovědí pamětníků, druhá je skutečně žít v každodenním útlaku;
  3. Každá lidská bytost je vybavena systémem porovnávání důležitosti událostí. A přirozeně a nijak překvapivě, touha po bezpečí sebe či lidí nám nejbližších stojí daleko výše, než potřeba chránit osoby, s nimiž se známe jen letmo či vůbec.

Continue reading “Jak snadné je udávat”

Impertinentní absurdita urážek

Koncept urážky je snad tou nejzajímavější institucí, jakou naše společnost vůbec disponuje. Však se nad tím zamyslete: někdo, absolutně nezáleží kdo, klidně i osoba, již vůbec neznáte a už nikdy ani znovu neuvidíte, vás počastuje jakousi pravděpodobně značně nevynalézavou kletbou. Nejste-li zrovna mezi blízkými přáteli typicky mužského pohlaví, kde insultiva fungují spíše jako vycpávkové konverzační obraty, budete si z nějakého nespecifikovaného důvodu připadat ublíženě a – jak jinak – uraženě.

Continue reading “Impertinentní absurdita urážek”

Historické milníky práce s informacemi

Člověk je od pradávna veden vrozenou touhou poznávat svět okolo sebe, vnucovat mu význam a s jeho vzorci poté dále nakládat. Člověk je ovšem rovněž stádním zvířetem, což jej nutí nenechávat si své vědomosti jen pro sebe.

Continue reading “Historické milníky práce s informacemi”

Demokracie jakožto všeobecná shoda či ‘diktatura většiny’?

Winston Churchill kdysi pravil, že „demokracie je nejhorší forma vlády, s výjimkou těch, které jsme doposud vyzkoušeli.“ Jeho slova nebyla nikdy aktuálnější než právě dnes, kdy se zdá, že samotný koncept západní demokracie je nedostačující a vede k rozdělování společnosti na vzájemně neslučitelné znepřátelené tábory.

Continue reading “Demokracie jakožto všeobecná shoda či ‘diktatura většiny’?”