Jak se vypořádat s emoční bolestí

Říká se, že skutečně milovat svedete až poté, co bylo vaše srdce alespoň jednou zlomeno. Zda se tato poučka zakládá na prvdě či nikoliv, nechám na posouzení laskavých čtenářů, avšak rád bych zde promluvil o onom věrném souputníkovi takového stavu, o bolesti duše.

Continue reading “Jak se vypořádat s emoční bolestí”

Advertisements

Strasti krásných

Krásná dívka projde kolem vás, s dlouhými vlasy povlávajícími ve větru a závanem andělské vůně. Otáčíte se za ní a říkáte si, jak byste toužili být také obdařeni takovou dokonalostí těla, o kolik by byl váš život snazší – kolik přátel byste tak získali, jak moc víc byste byli žádoucí ve společnosti.

A tak dále.
Continue reading “Strasti krásných”

Teď, nebo nikdy aneb jazyk a marketing

Patrně každý z vás už viděl nové motto Babišovy volební kampaně. Pokud ne, pohlédněte zde (nebudu ho vkládat přímo do příspěvku, neboť netoužím po tom, aby se mi zobrazovalo v thumbnailu – tenhle blog je všechno možné, ale hnízdo Babišismu určitě ne).

Bystřejší si nejspíše povšimnou, že v heslu tak trochu chybí čárka – jelikož druhá varianta vylučuje první, správné znění by mělo být “teď, nebo nikdy”, jak neopomělo poznamenat velké množství médií i lidí na sociálních sítích.

Ačkoliv je Bureš patrně to nejhorší, co naši zemi v posledních třiceti letech potkalo, nemyslete si, že by jeho tým (neříkám on, protože tím nejsem zas až tak úplně jistý) byl natolik stupidní, aby udělal takovou botu v hlavním sloganu strany (hnutí? firmy? církve?).

Naopak.

Jde o celkem jasný marketingový tah, jenž má dvě úrovně.

Za a) popíchne každého, komu je český jazyk drahý, což je, nijak překvapivě, především velkoměstská intelektualita, která by ovšem Babiše z největší části nevolila, ani kdyby jí za to platil, čímž pádem má tato gramatická nedokonalost nulový nebo téměř nulový přímý dopad na preference ANO. Přirozeně, jelikož lidé jsou tvorové komunikativní, většina z těch, kterým hrubka dojde, nezůstanou potichu, právě naopak – vyrazí na sociální sítě a spolehlivě se tak postarají, aby se heslo kampaně dostalo i k očím, které by o něj jinak nezavadily. Jak se říká, neexistuje negativní reklama.

Za b) onen slogan prostě vypadá bez čárky lépe, což v přímém důsledku vede k jisté míře zvýšené efektivity. Je důležité si uvědomit, že jazyk není dogma, ale nástroj, ačkoliv se nám rozliční lidé často snaží tvrdit něco jiného. O průkaznosti tohoto principu jasně svědčí například poezie, z níž se poměrně velká část vyznačuje kreativním využíváním gramatiky či jejím přímým opomíjením za cílem dosažení nějakého efektu. Futuristé a poetisté svých časů dovedli tuto techniku k dokonalosti (avšak nebyli ani zdaleka jedinými, kteří ji extenzivně využívali). Tímto rozhodně nechci tvrdit, že kampaň ANO má cokoliv společného s uměním, snad kromě umění trepanace lebky a vyjmutí mozku.

Jakožto někomu, kdo spoluvede společnost (cíleně nepíšu firmu, ehm ehm) zabývající se designem, mi prosím dovolte přednást vám můj náhled na myšlenkový postup, jenž vedl k zařazení hesla do oběhu v této podobě (namísto té gramaticky správné).

Cílem hesla je přirozeně jeho co největší údernost, neboť ta stimuluje emoce, což je asi tak to jediné, na čem je úspěch ANO mezi širší populací v jakékoliv podobě postaven. Proto byla věta “TEĎ, NEBO NIKDY” rozdělena na dva řádky. NIKDY samo navíc bylo zvýrazněno červeně, aby se ještě zvýšil důraz na Blbišem předkládanou ‘skutečnost’ (uvozovky zde nejsou jen designovou volbou), že pokud jeho hnutí nevyhraje nadcházející volby, zůstane moc už navždy v rukou ‘tradičních politiků’, což přece  N E C H C E T E.

Důraz se typicky klade na slova pomocí pauzy ve výslovnosti – tu zde zajišťuje odsazení o řádek níže. Kdyby mezi TEĎ a NEBO byla čárka, mozek by automaticky udělal pauzu už u ní (neboť k tomu nás vychovávají prakticky už od první třídy –  a ostatně přesně k tomu interpunkce slouží, k rozdělení věty na přehlednější a lépe zpracovatelné celky), čímž by se odebírala údernost NIKDY. Jistě, určitou pauzu před NEBO udělá mozek i tak, protože je navyklý na celé znění fráze (kde se navíc obvykle dělá zvlášť dlouhá pauza před ‘nebo’, s cílem většího kontrastu), avšak bude daleko menší, než by tomu bylo v případě správně gramaticky napsaného hesla.

Cílem toho výkřiku je navíc klást důraz jenom na NIKDY, ne na NEBO NIKDY, protože NIKDY samo o sobě je jednodušším a kratším sdělením, a tudíž lépe působí na emoce (což je přesně to, co Babiš chce).

Ostatně i po vizuální stránce vypadá varianta bez čárky daleko lépe, neboť jde o čistší design, nelámaný v podstatě zbytečným znaménkem, které nedělá absolutně nic pro klarifikaci významu (protože jasnější už by být nemohl).

Kdybychom se bavili o variantě TEĎ, NEBO NIKDY, kde by celé heslo bylo na jednom řádku, tak by byla čárka samozřejmě na místě, neboť by dodávala onu potřebnou pauzu, kterou však už v diskutované verzi zajišťuje ono zmiňované odsazení.

A mimochodem, celé  právě probíhající rozmazávání této ‘chyby’ je holý nesmysl, který jen vytváří další kouřovou clonu, za níž může Bureš schovat daleko závaznější problémy.

Proč má lidský život hodnotu

Víra ve vnitřní hodnotu lidského života je nesmírně pevně zakořeněna v naší společnosti – konec konců, vražda je považována za nejhorší ze všech možných zločinů (obzvláště, pokud je masová), ačkoliv dotyčný zavražděný, pokud můžeme soudit, již po smrti netrpí, a tudíž není ublíženo jemu, nýbrž truchlícím. I přesto vám však každé malé dítě řekne, že zbavení člověka života je samozřejmě činem zcela nepřípustným, ba přímo odporným.

Continue reading “Proč má lidský život hodnotu”

Jak milovat

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, a tím je neschopnost lidí okolo mne pochopit, na čem by měl být založen fungující a hluboký citový vztah. O vážnosti situace mluví už jen fakt, že se o ní cítím být povinen psát já, veřejně známý sociopat a společenský vyděděnec.

Continue reading “Jak milovat”