Externalizace životních dispozit a problémy s ní spojené

Patrně jste si povšimnuli, že internet hraje v našich životech stále větší a větší roli, až by se skoro mohlo zdát, že bez něj člověk nemůže pořádně žít – prostřednictvím internetu komunikujeme s přáteli, vzděláváme se, platíme své daně a vykonáváme nespočet dalších činností, podstatných pro náš každodenní život. Naše zařízení jej využívají pro vzájemné propojení, zjednodušující a zpříjemňující interakci s nimi. Brzy se s jeho pomocí budou sama ovládat naše auta.

To vše je však jen a pouze začátek. Skutečná éra internetu nejenže zatím ani nenastala, ona ani pořádně neklepe na dveře. Člověku, jenž se za dvacet let ohlédne do minulosti, se bude zdát dnešní podoba internetu směšně prostá a nedemokratizovaná, stabilně přístupná jen relativně malé části populace, ubohá ve své primitivnosti a neintegrovanosti. Pokud se nám v současné době zdá internet všudypřítomný, není to nic oproti světu, jaký se vyvine již za pár kratičkých let.

Jen pomyslete: Elon Musk plánuje vyslat čtyři tisíce mikrosatelitů na orbit, jež by měly zajistit vysoce kvalitní síť dostupnou za přijatelných podmínek pro všechny. Ani to však nepřekračuje doménu rozvoje – skutečná síla internetu se odemkne až ve chvíli, kdy jej vložíme do nás samých, kdy se stane nedílnou součástí našich bytostí, což ostatně považuje velká část globálních vědeckých a technologických elit (například Peter Diamandis) za nutnost pro další pokračování existence lidstva, v té či oné podobě.

Nedílnou, říkám? Kéž by tomu tak bylo. Všechny evolučně vrozené systémy lidského těla, nutné pro jeho fungování, jsou plně internalizované, nevyjmutelně vbudované do jeho podstaty. Nikdo vám nemůže vzít plíce nebo játra (respektive technicky vzato může, ale ne bez invazivní operace). Jinak řečeno, všechny systémy nutné pro naše žití jsou již od přírody ve své úplnosti demokratizované a dostupné každému. Podobně tomu je i u zdrojů (rozumějte čisté vody, potravin, vzduchu, světla…) – sice část z nich není ani zdaleka tak rovnoměrně rozložena, jak by bylo ideální a spravedlivé, stále jsou součástí prostředí jako takového a cíleně je někomu – větší skupině lidí – uzmout je za obvyklých okolností vysoce problematické (čímž nechci říci, že se to nedělo, každý, kdo kdy studoval historii, velmi dobře , že dělo).

U sítě je však situace radikálně odlišná – nejenže je celkem snadné zabránit přístupu k internetu i pro velké skupiny lidí, dopady takového jednání se projeví prakticky okamžitě a mohou mít katastrofální důsledky. Pokud se nějaký tyran najednou rozhodne vyhladovět svoji populaci, mezinárodní komunita má poměrně dlouhé okno, v němž může reagovat, je-li vůle, neboť normální lidská bytost vydrží bez potravin poměrně dlouho.

Je mi celkem jasné, že v tuhle chvíli sedí polovina lidí, co se obtěžuje tento text číst, na okraji židle a hryže si nehty v očekávání, jak mi napíše do komentářů, že zatímco bez vody člověk umře, bez internetu bude prostě ochuzen o nejnovější hudební videa či pár liků nebo sdílení na Facebooku či Twitteru. To je samozřejmě pravda. Co se týče úmyslu jde o dobrý argument, avšak bohužel je fundamentálně chybný – bez zraku se také obejdete (a někteří jednotlivci jsou dokonce i bez něj funkčnější, než většina vidoucích), ale přesto byste o něj raději nepřišli, pokud byste si mohli vybrat.

Je realitou naší doby, že internet se stává jakýmsi šestým smyslem, nástrojem našeho objevování světa a zasahování do jeho chodu. Avšak jak jsem již řekl, zatím stále stojíme jen na prahu, přičemž skutečná světnice obývaná homo internetus je ještě o něco dále. Nepotrvá však už dlouho a věci se zcela zásadně změní.

V krvi nám budou plout nanoboti, pečující o naše zdraví. Budeme rozšiřovat svůj neokortex, kůru mozkovou, takže náš intelekt překročí hranice toho, co by nám umožňovala evolucí svázaná příroda. Vystavíme celé neexistující světy v hloubi nekonečných dimenzí virtuální reality. A k tomu všemu budeme potřebovat internet – čím více pokročíme v naší umělé evoluci, tím více bude síť naší neoddělitelnou součástí. A právě v tom je problém.

Představte si, že by existovala společnost, jež by vlastnila patent na játra (či jinou důležitou část lidského těla). Každý, kdo by si přál podstoupit operaci, by tak mohl učinit pouze s jejím souhlasem. Komukoliv, kdo by se jí znelíbil, by mohla svá játra odejmout. A tak dále. Přirozeně, v dnešní době se žádný z velkých hráčů internetu (Google, Facebook…) ani neblíží takové opresivitě, avšak i tak drží v rukou velkou moc.

Jakmile postoupí integrace na úroveň, kdy už nebude možné bez internetu fyzicky žít (což se může stát daleko rychleji, než si většina lidí myslí či vůbec uvědomuje), faktická vláda nad světem připadne komukoliv, kdo bude takto integrované technologie poskytovat. Jistě, bez Facebooku se v nejhorším případě obejdete, přičemž navíc existují více či méně podobně kvalitní alternativy (ačkoliv jich je velmi málo), avšak pokud bude váš mozek uměle technologicky rozšířen až do stavu, kdy bez svého cloudu nebudete schopní přemýšlet, nastává zásadní problém.

Kromě integrace bude tedy nutné zároveň technologie internalizovat, přičemž háček tohoto uvažování leží ve faktu, že titáni průmyslu mají sotva důvod něco takového dělat, kromě vlastního pocitu morální odpovědnosti.

Všichni bychom tedy měli doufat, že slavné motto Googlu “Do no evil.” stále platí. V brzké budoucnosti ho totiž budeme tuze potřebovat.

Advertisements

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s