Pravda vyděsí

Předpokládám, že každý slyšel o akci Proč? Proto!, jež se uskutečnila ve středu na Václavském náměstí (s pokračováním další den na náměstí Hradčanském). Rovněž předpokládám, že většina se dostala do styku s rozporuplnými analýzami počtu demonstrujících, ať už šlo o původní policejní odhad pohybující se mezi dvaceti a třiceti tisíci (vycházející ze zprávy ČTK, stavějící na odhadu fyzicky přítomných policistů), o analýzu operátorů s dvanácti (O2) a devatenácti (T-Mobile) tisíci, či o manuální výpočet Českého rozhlasu s osmi tisíci.

Především kolem čísel uveřejněných Českým rozhlasem se strhla obrovská kontroverze, místy přerůstající v histerii naprosto mimo proporce:

Opomineme-li fakt, že Pavel Šafr je fanatik a demagog (což je ostatně, doufám, veřejně známý fakt), dostaneme se k daleko hlubšímu problému, konkrétně k neschopnosti překonat vlastní předpoklady a tužby tváří v tvář objektivně zpracovaným datům. Čísla nelžou. Lžou lidé, kteří s nimi buď neumějí nebo nechtějí umět zacházet (přičemž jedno často jde s druhým).

Metodologie, využitá Českým rozhlasem, je v článku a v jeho pokračování zcela jasně popsaná, přičemž reálně není důvod domnívat se, že by datová sekce ČRo manipulovala informacemi, navíc ještě tak hluboce nepodstatnými. Za její členy jsem ochoten dát ruku do ohně, především proto, že se s částí z nich osobně znám a považuji je nejen za kapacity ve svém oboru, ale i za skvělé lidi obecně.

Problém leží jinde.

Mnoho lidí (včetně mne) by si přálo, aby na demonstrace chodilo skutečně ohromné množství lidí, jako za časů slavných mnohasettisícových manifestací z listopadu 1989. Představivost je nejmocnější čarodějkou na světě a zvlášť pokud je správně přiživována, dokáže předvádět neuvěřitelné kusy.

Situaci nepomohla ani první (nepřesná) zmínka o údajných dvaceti až třiceti tisícovkách, prezentovaná ještě v průběhu akce a převzata prakticky veškerými médii. Lidský mozek trpí tendencí přisuzovat přehnanou důležitost prvnímu kusu informace, co se k němu dostane, bez ohledu na jeho reálnou relevanci. Když jsem se dozvěděl výsledky analýzy ČRo, automaticky jsem je nejprove považoval za nějakým blíže neurčeným způsobem nedokonalé či neúplné, protože přece každý věděl, že nás bylo třicet tisíc – ostatně z podobné šokové reakce musel vycházet i onen Šafrův příspěvek, mám vážné pochybnosti, že přiložený článek vůbec četl.

Realita je však krutou milenkou a jak vyšlo najevo, víc než zhruba dvanáct tisíc lidí na demonstraci opravdu nebylo, i pokud započítáme všechny možné jednotlivce, co dorazili později či odešli dříve, a kteří tudíž nebyli zachycení na fotografii, s níž Rozhlas pracoval.

Namísto zoufalého popírání bychom se nyní měli snažit zamyslet se, proč nebyla účast tak vysoká, jak se předpokládalo (domnívám se, že už jen původní předpoklad, prezentovaný Šárkou Fialovou, organizátorkou celé akce – jíž si mimochodem jako člověka velmi vážím -, založený na paralele, že 28. října dorazilo na Staroměstské náměstí asi čtyřikrát více lidí, než bylo nahlášeno na Facebooku, je zcela nesmyslný, neboť nebere v potaz skutečnost, že tehdy byl tak trochu státní svátek a lidé by byli v ulicích tak či tak i bez demonstrace), a co s tím můžeme dělat. (Například nekřičet, že “kdo volí Babiše, není Čech!”)

Udržovat se v demagogickém snění nepomáhá nikomu a ničemu a jen poškozuje smysl celé akce. Jinak řečeno, když demonstrujete za svobodu médií (mimo jiné), nebrečte pak, když média informují o pravdě, co se vám zrovna nelíbí.

Advertisements

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s