Jak milovat

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, a tím je neschopnost lidí okolo mne pochopit, na čem by měl být založen fungující a hluboký citový vztah. O vážnosti situace mluví už jen fakt, že se o ní cítím být povinen psát já, veřejně známý sociopat a společenský vyděděnec.

Staří řekové rozlišovali pět typů lásky (z nichž jsou v moderní době typicky známé jen čtyři, za okamžik vysvětlím níže), přičemž tento systém dále rozpracoval C. S. Lewis (autor Letopisů Narnie) ve své knize The Four Loves (pokud vás zajímá český název, tak máte smůlu, jsem líný ho hledat, patrně to ale bude něco jako Čtyři lásky). Kromě toho, že rozvedl starořecké myšlenky, rovněž poměrně zajímavě poukázal na skutečnost, že láska, typicky považovaná za nejvyšší možný pozemský cit, může (a často tomu tak bohužel je, což je ostatně důvod, proč právě čtete tento text) vést k nedobrým činům a přístupům. Než se této myšlence budeme věnovat dále, popišme si však, co si vlastně řečtí učenci představovali jako jednotlivé druhy lásky.

První z nich byla storge, neboli náklonnost (affection v Lewisově jazyce). Označovala sounáležitost mezi lidmi, kteří k sobě mají blízko, tedy typicky příslušníky rodiny či velmi dobrými, dlouhodobými přáteli. Za klasický příklad může posloužit láska mezi rodičem a dítětem. Podle Lewise šlo o nejrozšířenější a nejpřirozenější druh lásky, jenž byl zároveň zodpovědný za největší díl lidského štěstí ve světě. Pro její sílu a zdánlivou samozřejmost však byla také náchylná k vysychání, neboť ji lidé mají tendenci očekávat bez ohledu na své skutečné činy.

Druhou je philia či přátelství (friendship). Jde o pevnou, dlouhotrvající vazbu mezi lidmi sdílejícími hodnoty, zájmy či činnosti. Pro Lewise šlo o nejméně přirozenou z lásek, neboť není nijak nutná pro reprodukci, avšak zároveň zmiňuje, že byla historicky vnímána jako svým způsobem ‘vyšší’ forma lásky, neboť je svobodně zvolena (nepouštějme se zde do debat o determinismu a povaze svobodné volby, na to bude čas jindy). Za její nebezpečí považuje například tendenci tvořit rozličné kliky uvnitř fungujících struktur či tendence protivit se autoritám (…).

Třetí z lásek je eros (romance), romantická láska (ne nutně fyzická láska, jak si povíme později, tu nazýval slovem Venus, což je přirozeně odvozeno od římské bohyně lásky Venuše). Lewis tento pojem charakterizoval svým způsobem jako ‘bytí v zamilování’. Rozdíl mezi romantickou láskou a prostou sexualitou mimo jiné ukazoval i na kontrastu mezi touhou po ženě a touhou po nějaké konkrétní ženě. Rovněž si byl velmi dobře vědom skutečnosti, že ačkoliv může být eros nesmírně hlubokým prožitkem, zároveň často bohužel vede k hrozivým činům a stavům, jako jsou vraždy, láskou navozená nenávist, společné sebevraždy a podobně. Vzpomeňte na Anakina, přátelé (anebo, chcete-li příklad z reálného života, na Johna Hinckleyeho juniora, jenž se pokusil zastřelit Ronalda Reagana, aby udělal dojem na Jodie Foster – jestli to fungovalo si můžete domyslet sami).

Poslední a nejvíce efemérní je agape, bezpodmínečná láska (unconditional love). Jde o lásku, kdy člověk přestane žít sám pro sebe a žije pro jiného, a tudíž je jejím středobodem sebeobětování (ne však sebeničivé sebeobětování, agape má být nejdokonalejší z lásek a nikdy není sebedestruktivní). Podle Lewise šlo o zásadně křesťanskou ctnost, nadřazenou třem ostatním láskám – což dává smysl, neboť sebeobětování se skutečně je (k Nietzscheově nekonečnému znechucení) jedním ze základních kamenů křesťanství.

Kromě těchto základních čtyř existovala v řeckém pojetí (Lewis ji ignoroval) ještě pátá láska, xenia, hostitelská láska (ve smyslu posvátného hostitelství, běžného u starých kultur), avšak ta je pro nás v tuto chvíli nepodstatná a tak se o ní nebudu dále nijak zmiňovat (pro Řeky však nedůležitá nebyla, právě naopak, jejím patronem byl sám Zeus).

Je otázkou, kam spadá bratrství (brotherhood), láska mezi vojáky (či jinými lidmi dlouhodobě odkázanými na sebe navzájem), avšak pravděpodobně jde o jistou kombinaci storge a philie.

Proč vám tohle všechno vykládám? Protože by spoustě lidí prospělo, kdyby se jakkoliv detailně zamysleli nad tím, co je vlastně láska zač. Lewis se už v roce 1960, kdy jeho kniha vyšla, zklamaně rozhořčoval nad zdánlivou ztrátou umění skutečně hluboké philie, přičemž o absenci agape ve většině našich životů se pravděpodobně není nutno rozepisovat.

Vskutku, realita zcela nesobecké, sebeobětováním naplněné lásky je spoustě lidí celkem vzdálená (ačkoliv oni sami by s tím přirozeně nesouhlasili). Většina populace totiž miluje velice majetnicky, v čemž přesně leží jádro celého problému,  o němž zde dnes chci hovořit.

Zamysleme se nad nejspíše nejtypičtějším příkladem vůbec, jímž je nevěra. Kdybych se teď rozhodl jít na ulici a dělat průzkum, pro kolik lidí by byla skutečnost, že jim jejich partner za zády spí s někým jiným, vztahukončující, nejspíše bych se dostal někam k devadesáti pěti procentům  – což by ještě bylo celkem pochopitelné, neboť jde o masivní prolomení důvěry, jež je ve vztahu značně podstatná; avšak pro spoustu lidí by k vážněmu poškození vztahu stačila i zmínka o skutečnosti, že jejich partner touží po milování se s někým jiným. Žel.

Sex a láska není to samé. Vlastně spolu mají jen velice málo společného – obojí vychází ze vzájemné intimity dvou (či více) lidí, avšak to je asi tak zhruba celý rozsah jejich podobnosti.

Je zcela reálné, aby existoval mocně milující vztah zcela bez fyzičnosti, stejně jako může být mocně milující vztah, v jehož rámci se všichni partneři všemi možnými způsoby stýkají i s osobami, jež nejsou součástí tohoto vztahu jako takového. A nijak překvapivě, může existovat i mocně milující vztah více než jen dvou lidí. Jistě, jeho vznik je poměrně vzácnější a náročnější (z matematického hlediska je nutné třikrát vyšší množství milujících vazeb – AB, BA, AC, CA, BC, CB; oproti typickému rozložení AB, BA), avšak to nutně neznamená, že vůbec nastat nemůže.

I samotný koncept kvantovanosti stavu vztahu je absurdní (především typická sekvence ‘vzájemně neznámé osoby > známí > přátelé > milenci > manželé’). Představa, že odsouhlasením, že “teď spolu chodíme”, se něco fundamentálně změní na citovosti obou partnerů je zcela směšná. Jistě, odpadne určitá část tenze a nervozity, ale to je asi tak všechno.

Není žádný kvantovaný rozdíl mezi přátelstvím a milenectvím – jde jen o dva různé stavy vzájemné blízkosti lidských bytostí.

Formální vztahy jsou asi největší rakovina, jaká kdy lidstvo postihla.

Jistě, vyvinuly se jako určitá zkratka v mezilidské komunikaci, neboť to usnadňuje všem (typicky oběma) zúčastněným se zorientovat v tom, jak si mezi sebou citově stojí. Což je sice krásné, ale vede to k mrzačení schopností komunikovat o reálných pocitech a potřebách a zavádí to nesmyslný koncept pevně uzavřeného vztahu dvou jednotlivců, v němž vězí většina společnosti jako komár v jantaru.

Jak tedy milovat?

Pochopením.

Váš partner vám nepatří, bez ohledu na to, jak moc byste si to možná přáli. Podstatou vztahu by měla být ochota a touha jedinců vzájemně sdílet svůj život, přičemž míra takového sdílení by měla být závislá na všech zúčastněných a jejich schopnosti a potřebě se otevřít ostatním.

Pokud vašemu partnerovi či partnerům nepostačuje váš vzájemný sexuální život, jaký smysl má trvat na věrnosti? Jenom to ve finále ubližuje všem stranám. Že riskujete, že se vám postupně vzdálí a vy jej ztratíte? A co je na tom špatného? Raději bych byl, aby člověk, jehož miluji, byl šťastný s někým jiným, nežli nešťastný se mnou. Nic netrvá věčně, ani láska ne. Že žárlíte? Pak jste se nedostatečně otevřeli (nebo neotevřeli dostatečně) pochopení potřeb vaší milované bytosti. Zabijte žárlivost v sobě, je jedem vašeho života. Svedl jsem to já, svedete to i vy.

Trváte-li na dokonalé věrnosti a pevné zaškatulkovanosti citů, lidské přirozenosti navzdory, pak uzavíráte své milované i sebe sama do klece a jen si omezujete svoji i jejich svobodu. A z toho může plynout jen a jen utrpení.

Moudrý člověk ví, že jen velmi vzácně se sejdou skutečně dokonale kompatibilní lidé. Moudřejší člověk ví, že správným řešením tohoto problému je pomoci milovaným nalézt to, co vy sami postrádáte.

Howg.

Advertisements

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s