Hladu zdar!

Jaké je to se postit? Úplně jiné, než si nejspíše myslíte, pokud jste to sami nikdy nezkusili. Než vám podrobně vylíčím, jak přesně můj půst probíhal a jak jsem se v jeho průběhu cítil, chtěl bych říci, co mne k jeho držení vedlo.

Důvodů jsem měl několik. Prvním a nejdůležitějším z nich bylo, že jsem měl v plánu napsat tento článek, a ačkoliv jsem se již předtím postil několikrát (a i déle, nejvíce po dobu dvou týdnů, zatímco tentokrát to byl pouze týden jeden), potřeboval jsem si pro něj oživit zkušenosti s hladověním. Rovněž momentálně pracuji na kapitolách své knihy, které jsou vyprávěny z pohledu postavy žijící ve slumech stižených krutým hladomorem. Dále šlo jen o jeden z řady cviků, jimž zoceluji svou vůli a kterým se pravidelně podrobuji. Byly zde i další důvody, ale nebyly ani zdaleka tak významné jako ty již uvedené a já jsem příliš líný na to, abych je zde všechny vypisoval.

Na úvod si uveďme nějaká čísla. Když jsem s půstem začal, vážil jsem zhruba 67 kilogramů (píši zhruba, neboť váha bohužel neumí odečíst hmotnost obsahu vnitřností). Obvod paže uprostřed zatnutého bicepsu byl 37 centimetrů. Po týdnu bez jídla jsem vážil kolem 64 kilogramů a můj obvod bicepsu byl 31 centimetrů. Bohužel jsem si zapomněl zapsat obvod pasu, ale co člověk nadělá.

Zajímavější, než o kolik jsem zhubl, byl ovšem celkový prožitek hladovění. Jídlo je pro člověka důležité. Než si začnete ťukat na tělo a ptát se sami sebe, proč vůbec čtete tento příspěvek, který očividně obsahuje samé vysoce cenné informace, zamyslete se nad tím, co vlastně jídlo pro člověka znamená.

Kromě toho, že nám poskytuje větší část potřebných živin, se také podílí na našem vnímání běhu času. Obvykle jíme hlavní jídla třikrát denně v poměrně pravidelných intervalech. Dokonce i já, který vůbec nemá obědy a večeře jí typicky v rozptylu tak šesti hodin (někdy v šest večer, někdy o půlnoci, někdy úplně jindy a někdy je nejím), z velké části poměřuji plynutí svých dní právě podle jídel.

Při půstu člověk o toto pevné rozsazení přichází. Není to tak vážné narušení, jako když dlouho nespíte (po pěti dnech beze spánku jsem absolutně ztratil pojem o čase a kdyby se nestřídal den s nocí, byl bych kompletně zmaten), ale i tak je velmi znatelné.

Půst navíc po většinu svých fází způsobuje jakýsi velmi lehce zastřený stav, něco mezi plnou bdělostí a polospánkem (ale daleko blíže k bdělosti než polospánku). Nejde ani tak o pomalost myšlenek  – během půstu jsem byl schopen úplně normálně intelektuálně fungovat, včetně toho, že jsem byl schopen se vyrovnat několia různým velmi inteligentním lidem v debatách o rozličných tématech. Spíše jde o jistý posunutý stav vědomí, jiný způsob, jakým mysl pracuje. Pro mne jde o celkem intuitivní zkušenost, neboť denně medituji a cíleně si během ležení ve vaně navozuji polovědomé stavy (a jistě také proto, že mám s postěním se zkušenosti), ale chápu, že někomu, kdo nic takového nikdy nezažil, to může přijít velmi zvláštní.

Absencí jídla se mi také velmi výrazně zvýšila chuť k pití. Denně jsem spořádal kolem deseti až patnácti sklenic šťávy, tedy něco kolem tří až tří a půl litru tekutiny. Nešlo ani tak o to, že bych měl pořád žízeň (neměl), prostě jsem měl potřebu cítit něco v krku, cítit, jak něco polykám.

Jelikož šťáva byla tím jediným, co jsem celý týden konzumoval, a jelikož mé chuťové buňky byly zásadním způsobem deprivované naprosté většiny vjemů, začal jsem v její chuti rozpoznávat odstíny a zákruty, o kterých jsem předtím vůbec netušil, že je má. Ani teď, když sedím u stolu, píši tyto řádky a u toho upíjím šťávu, nejsem schopen takové jemnosti chuti rozpoznat, neboť můj jazyk už si opět může dopřávat vjemů a nemusí se tak pídit po každé drobnosti.

Když jsem se po týdnu poprvé najedl (první pochutina byl babiččin tvarohový štrůdl), pokrm chutnal výrazně odlišně než za jiných okolností – chuť byla jakoby plnější a jasněji prostupovala ústa.

Přirozeně, týden hladovět tělu moc neprospívá. Zhubl jsem přes tři kilo, ale hlavně jsem přišel o množství svalové hmoty, primárně v oblasti horní části paží. Ztratil jsem prakticky veškeré ramenní svaly – před půstem jsem necítil kost, ani když jsem proti rameni tvrdě zatlačil prsty, aniž bych musel svaly zatnout. Teď kosti cítím celkem jasně i bez tlaku a při plně zatnutých svalech.

Mohlo by se zdát, že tak náhlá změna musí být šokující prožitek, ale opak je pravdu. Ačkoliv proběhla rychle, byla zároveň velmi plíživá – ve skutečnosti jsem si úbytku svalstva všiml až dva dny před koncem experimentu.

Rovněž jsem si nepřišel o moc slabší než normálně. Jistě, trochu unavený (spal jsem průměrně tak šest a půl hodiny denně, což je vzhledem k výrazně zvýšeným nárokům na tělo málo, ačkoliv tak dlouho spím za jiných okolností celkem běžně, často i o dost méně), ale fyzicky jsem si sílu zachovával. Šestý den půstu jsme s bratrem závodili ve shybech na hrazdě a já jich byl schopen provést patnáct s tím, že bych pravděpodobně dokázal alespoň další dva, kdybych potřeboval. Je to méně než dvacet, což byl můj obvyklý výkon před půstem, ale zase ne o tolik.

Ani co se týče samotných prožitků hladu nebyl půst nijak hrozný. První tři dny se u mne jasně projevovala tzv. hladová chřipka, tedy příznaky nedostatku jídla v podstatě značně podobné zmíněnému virovému onemocnění. Kručení v břiše a pocity prudké prázdnoty, únava, někdy bolesti hlavy, ale vcelku vzato nic vážného.

Jak je u půstů obvyklé, čtvrtý den se tělo smířilo s absencí potravy a přestalo otravovat, takže jsem celý den prožil v podstatě bez jakýchkoliv příznaků hladu. Vzpomínám si, že jsem ráno vstal a cítil se lépe než dlouhé měsíce předtím. Pátý den byl v podstatě podobný, ač se některé méně závažné příznaky ve velmi omezené míře vrátily. Šestý a sedmý den se bez nich v podstatě obešly. Přepadly mne ovšem náhlé záchvaty úplavice (no dobře, možná to nebyla tak úplně úplavice, nicméně je to elegantnější název). Předpokládám, že spíše než o důsledek půstu samotného šlo o nějaké střevní onemocnění, jež proklouzlo hladem oslabenou imunitou.

Ptáte-li se, zda se bylo těžké postit, odpovědí jest, že nebylo. Ve skutečnosti to byla jedna z nejjednodušších věcí, co jsem kdy v životě vykonal, společně s přípravou na maturitu a sepsáním tohoto článku. Je to jen otázka vůle, přičemž jí ani není potřeba přílišné množství. Celou situaci navíc velmi zjednodušuje skutečnost, že člověk přesně ví, kdy s půstem skončí, což mu dává jasný cíl, ke kterému se může upnout a svým způsobem to tak z půstu činí velmi příjemnou zkušenost, neboť máte neustále pocit, že někam směřujete. Dokážu si ale představit, že kdybych byl třeba politickým vězněm a držel protestní hladovku, o které bych nevěděl, jak dlouho bude trvat, než dosáhnu svých cílů (pokud vůbec), asi by to pro mne bylo o hodně těžší.

Jaké na mne mělo hladovění dopady? Moc velké ne. Váhu i svaly rychle naberu zpět. Osvěžil jsem si ovšem svou paměť ohledně pocitu hladovění, což mohu využít ve svém psaní. Také jsem byl lehce zklamán, neboť tentokrát se z nějakého důvodu nedostali fáze jasného myšlení, pro kterou se pravěpodobně všichni ti mniši a proroci po celá staletí postili, avšak i to přežiji.

Náhlé hladovění nebezpečné není. Dlouhodobá malnutrice ano. Ve skutečnosti je daleko nebezpečnější dostávat po půl roku jen polovinu živin, které by tělo potřebovalo, než po týden nedostávat vůbec žádné. Důvody by měly být očividné.

V obecnějším hledisku je postění se prospěšné a každému bych doporučil, aby si jej alespoň jednou za život zkusil. Týdenní hladovění je téměř zcela bezpečné, pokud nejste nějakým způsobem postižení (spíše na těle než na mysli) a nevyžaduje žádné pečlivě kontrolované dojídání.

Například proto, že jsem si jist, že mi trocha hladu neublíží, a protože jsem si jej vyzkoušel, a vím tak, že ani nebudu příliš trpět, můžu cíleně vynechávat jídlo na zahraničních cestách, což mi umožňuje utratit všechny mé peníze za knihy a galerie. (No nevyměnili byste tři večeře za nějakou krásnou encyklopedii?). A to, přátelé, se vyplatí.

Advertisements

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s