Rozhodnutí

Stojíš na hraně a pohlížíš do temnoty hluboko pod tebou. Šum tříštící se vody, utlumený vzdáleností i ruchem usínajícího města, jako by jen stěží doléhal k tvým uším. Rukou se ti pomalu šíří chlad zábradlí za zády, svíráš jej jako poslední kotvu mezi tebou a krokem do prázdna. Je ti jasné, co musíš udělat.

Odhodláváš se, sbíráš odvahu. Otrhanou botou prozkoumáváš oprýskaný okraj. Stačilo by tak málo a tvé trápení by bylo za tebou, jen chvilka letu, a pak zapomnění, blažený útěk před těžkými rozhodnutími bez správných odpovědí.

Ale ne.

Nejde to, nedokážeš to. Život je ti pořád příliš drahý, navzdory tomu málu, co ti z něj zbylo. Jen při pomyšlení na skok tě jímá závrať. Nohy tě zrazují, podklesáváš, avšak ruce dál křečovitě svírají žluté lakované tyče. Musel by ses ke zlomu doplazit… Snad kdybys zavřel oči a představoval si, že cesta vede dál, že nespadneš, že se nezabiješ o ostré kamení a rozbouřenou vodní hladinu.

Zkusíš to, ale než se můžeš pohnout, uvidíš ji za zavřenými víčky.

Je právě tak krásná jako v den, kdy jste se poprvé potkali, s uličnickým úsměvem na rtech… Jak zřídka jsi ho poslední dobou viděl, vystřídalo ho zoufalství a strach, věčné družky nebezpečenství.

Dobře víš, že to je tvoje vina.

Malované prsty jí svírá drobná ručka ještě drobnější bytůstky. Skrývá se v záhybech sukní, hravě a bezstarostně. Kdybys jen tehdy věděl, jak dobrým ve skrývání se stane, v umouněných kamnech a plesnivých sklepech, pod volnými prkny podlahy a mezi trámy pavučinami zamořených podkroví. Vidíš vás v něm oba. Má její tvář i oči, ale vždycky měl tvůj smích.

V lepších časech jsi ho brával na kolotoče, až mu radostí tekly slzy. I později tekly, ale s radostí měly pramálo společného. Snad když se stal zázrak a dostali jste o příděl chleba navíc, někdy dokonce i s kusem příliš žlutého másla či skrojkem salámu. Nebo když vám bylo dopřáno okamžiků útěchy, několika málo dní, kdy vás nikdo nehledal.

Kolem projede auto, vrnění motoru naruší klid noci a vytrhne tě ze vzpomínek, toho jediného, z čeho se ještě můžeš těšit. Nesvítí žádnými světly, a tak zůstaneš nepovšimnut, malá zhroucená postavička zpola zakrytá sloupkem zábradlí.

Nikdo ti nepřijde pomoci. A i kdyby někdo přišel, neměl by jak.

Volba je jen tvá.

Když se nepoddáš, zabijí je. Když se poddáš, zabijí mnoho jiných. Je jediná čestná cesta ven, cesta velkých mužů, zmožených osudem. Snad ani tak jim nezajistíš bezpečí, ale copak máš na výběr?

Kéž bys nebyl zbabělcem.

Kéž bys na sebe nikdy nevzal takovou zodpovědnost.

Kéž by…

Je zbytečné si představovat, jak by věci mohly být. Učinil jsi rozhodnutí, o kterých jsi věděl, že jich budeš jednoho dne litovat, ale přesto jsi nemohl jinak. Přihlížet zvěrstvům v nečinnosti je právě tak strašné, jako je vykonávat vlastní rukou. Souhlasila. Vždy byla tak statečná, daleko statečnější než ty sám. Jiná by snad plakala, prosila tě, aby ses nepouštěl do nebezpečí, ale ona jen tiše kývla. Chápala, že jsou věci, za které je nutné bojovat.

Jenom jednou, když nálety otřásaly zemí a domy se bortily, když jste se všichni tři společně krčili pod stolem v domě lidí, kteří se nikdy nevrátí, a ohně se stahovaly blíž, tě šeptem požádala o prostou přísahu. Zdá se, že nakonec budeš muset zradit i tu.

Volnou rukou sáhneš do náprsní tašky a zkřehlými prsty vylovíš mnohokrát přeložené kusy papíru. Nemusíš je rozkládat, abys věděl, co na nich stojí.

Jména. Místa. Šifry. A další věci. Tlukoucí srdce odboje.

Měl jsi je dostat do bezpečí, ale žádné už nezbylo. Smyčka se utáhla pevněji a rychleji, než kdo čekal, dusivá a smrtící. Někdo zradil, pochopitelně. Nezáleží na tom proč, právě tak jako je zbytečné ho soudit. Sám jsi k tomu neměl daleko, ne když se ti donesla ta zpráva. Jsou ještě naživu? Prý ano. Snad ano. Určitě ano. Viděl jsi je, ač tě u toho málem chytili, stěží před pár dny, když je přesouvali z věznice do věznice.  Pár modřin, ale jinak byli v pořádku.

Škubneš prsty a cáry se začnou snášet do proudu řeky. Bílé vločky, jedna za druhou. Maličké, aby žádné jméno nezůstalo celé, aby žádná adresa nebyla čitelná. Pozoruješ je a cítíš podivný, neosobní klid.

Nestačí to. Ne dokud jsou ve tvé paměti, ne dokud je možné je z tebe vydolovat mučením a výhrůžkami. Ne dokud jsi jen člověk a oni tě mohou tak snadno zlomit. Ne dokud na tobě závisí byť jen jediný život.

Uslyšíš tiché hlasy a postavíš se. Žádné světélko cigaret ve tmě, nic takového. Je-li něco, co musíš svému nepříteli přiznat, je to disciplína. Není divu, vzhledem k tomu, co každému hrozí za neposlušnost.

Tlumené kroky těžkých bot na dláždění se přibližují. Nebude trvat dlouho a zpozorují tě.

Pohladíš hlaveň pistole u pasu.

Snad by se ti povedlo je oba zabít. Máš výhodu překvapení a dvakrát stisknout spoušť zabere stěží dva údery srdce. Co by to ale změnilo? Každá patrola na míli daleko by se vydala k tobě, jako supi, co zvětřili umírajícího lva. Kolik bys jich vzal s sebou? Máš sotva hrst nábojů a nikoho, kdo by ti stál po boku. Poslední by sis musel stejně šetřit pro svůj vlastní spánek. A co když tě porazí, ale nezabijí? Všechny, kteří na tebe spoléhají, bys odsoudil k mučení a smrti.

Ne.

Bojovat nemá smysl. Možná nikdy nemělo.

Už jsou skoro u tebe, už jen pár kroků a zpozorují tě.

Náhle získáš jistotu. Musí to tak být. Skutečně není jiné cesty.

Zašeptáš slova rozloučení a doufáš, že tvá rodina pochopí, proč jsi vykonal, co jsi vykonat musel. Možná je ani to nezachrání, možná už jsou ztraceni. Ale nepokusit se by bylo jako je zavraždit vlastníma rukama. Konečně, bez tebe už jim nebudou k ničemu, tak proč je držet? Na mysli ti vytanou slova jednoho z tvých dávných přátel, tajně pohřbeného: je důležité umět dobře žít, ale ještě důležitějším je umět dobře zemřít.

A tak roztáhneš ruce.

A uděláš krok.


Tato povídka získala druhé místo v literární soutěži pořádané Lucií Sombrou Lukačovičovou na Prague by Night Letních kempech

Advertisements

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s