Misinformace a dezinformace

Existuje jistá tenká linie mezi lží a nepravdou, po níž lze kráčet jen velmi opatrně. Ne vše, co není pravda, je automaticky lží – někdy se může stát, že jde o mýlku, nikoliv o zlý úmysl. Právě v tom tkví rozdíl mezi lží a nepravdou, dezinformací a misinformací.

Ač efekt může být ve výsledku stejný a z hlediska konsekvencialistické logiky by tedy vůbec nemělo na úmyslu původce záležet, domnívám se, že přesto je důležité rozlišovat, obzvláště v kontextu veřejného prostoru a debaty v něm.

Politik, jenž záměrně rozšíří misinformaci (kterou považoval za pravdu) pouze udělal chybu, což se může stát, chybovat je lidské. Jestliže se takový prohřešek neopakuje, neměl by být důvodem zásadního snížení důvěry v onu osobu (pokud nejde o něco skutečně zásadního, co by naznačovalo, že není vhodným člověkem pro svůj úřad).

Dezinformace je však něčím úplně jiným. Ačkoliv obě slova zní podobně, závažnost činů, které popisují, je naprosto nesrovnatelná. Záměrem misinformace není někomu ublížit. Záměrem dezinformace ano. Jde o cílenou, vykonstruovanou lež, kterou vytvořil někdo s cílem zmást, zmanipulovat či jinak poškodit ostatní.

Je také zajímavé uvažovat nad relativitou dezinformace a misinformace a plynulostí, s jakou může jedno přecházet v druhé. Pokud někdo vypustí dezinformaci, je dost pravděpodobné, že ve vztažné soustavě [sekundární šiřitel (například někdo na sociálních sítích, který zprávě věří) a publikum] půjde o misinformaci.

Je to proto, že většina lidí nešíří cíleně lži. Daleko častěji dezinformace ‘napadnou’ jejich kognitivní slabá místa (vnitřní strachy, tendence klonit se k nějaké ideologii, nedostatek vzdělání a podobně), takže je budou šířit dál ve snaze předat informaci která je pro ně podstatná a kterou považují za důležitou. Zamysleme se nad tím – většina dezinformací a se šíří v důsledku snahy zasažených společnosti pomoci.

Obdobně si dokážu představit i situaci, kdy někdo s dobrým úmyslem omylem vypustí misinformaci, které se následně chopí maligní agent a rozhodne se využít její již existující trakce k podpoře své snahy, ať už je jakákoliv.

Tato samovolná mutace může vypadat hrozivě, avšak ve skutečnosti v sobě skrývá jednu zásadní pravdu, ke které postupně začínáme otevírat oči. Pravdu o tom, jak důležitý je kvalitní vzdělávací systém. Jestliže dezinformace mutují v misinformace prostě proto, že je lidé nejsou schopni rozpoznat, je řešení  nasnadě: vzdělávejme lid v mediální gramotnosti a umění nenechat se obalamutit lží a nepravdou.

Pokud jsou dezinformace smrtelnou nemocí dnešní doby, tvoří misinformace jejich přenašeče, bez kterých se nemohou šířit. Sebesofistikovanější lež je bezbranná, pokud ji neroznesou dobro mínící lidé, pro které v jejich nevzdělanosti představuje osobní pravdu.

Cílit na nemoc samotnou je marné – rozkrývání dezinformací dává smysl až poté, co jsou již v aktivním oběhu, přičemž v tu chvíli je již škoda z větší části napáchána. Daleko smyslupnějším se mi jeví útok na samotné mechaniky jejich šíření. Bohužel nemáme k dispozici žádnou zázračnou zbraň, jež by mohla takový úder vykonat rychle a bezbolestně. Namísto toho se budeme muset smířit s pozvolným během na dlouhou trať; osvětou a vzděláváním, rozšířením poznání mezi masy.

Bude to náročné, jistě, ale je to boj, který musíme vykonat. Naše vyspělá západní společnost je ze samotné své podstaty postavena na pravdě, neboť pravda je esencí poznání, a tudíž i samotného pokroku. Bylo by nemoudré nechat ji zahynout jen proto, že jsme nebyli schopni se vzchopit.

Advertisements

2 thoughts on “Misinformace a dezinformace”

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s