Droga lásky

Jen těžko lze vymyslet příhodnější den pro článek o extázi, než je právě svátek svatého Valentýna, který je v naší kultuře vzhledem k jeho historickému původu poměrně zvláštně chápán jako svátek zamilovaných a lásky obecně. Ač extáze není psychedelikem v pravém smyslu slova, má s nimi mnoho společného, takže bychom ji v naší sérii neměli opomíjet.

Pokud by existovala nějaká droga lásky, byla by jí nepochybně právě extáze. Té se rovněž říká MDMA (podle jejího chemického názvu 3,4-methylendioxymethamfetamin) či Éčko nebo Mko. Poslední ze zmíněných názvů je ovšem mírně zavádějící, neboť se používá i pro MDA (
3,4-methylenedioxyamphetamin), což je odlišná látka, někdy rovněž používaná jako samostatná droga, ve kterou se extáze v těle rozloží.

MDMA spadá mezi empatogeny, skupinu látek vyvolávajících hluboké, duchovní stavy zvýšené empatie, pocitu propojenosti s ostatními lidmi i se zbytkem bytí jako takovým, pocity štěstí a blaženosti a ve vyšších dávkách i nekontrolovanou euforii. Jde o prožitek ve většině případů extrémně příjemný a velmi intenzivní – daleko silnější než běžné štěstí, s jakým by se člověk mohl setkat během normálního života. Srovnatelný je do určité míry s mánií, avšak ne zcela, navíc na rozdíl od ní není patopsychologický. Psychedelika také mohou vyvolávat tyto pocity (což budeme řešit v příštím článku v hlavní sérii), avšak ne tak konzistentně – u extáze člověk vždy ví, co ho čeká, a může se spolehnout, že se téměř jistě bude mít dobře.

Právě proto je extáze široce oblíbena a je jednou z nejčastěji užívaných drog v klubech a při společenských příležitostech obecně, vyjma alkoholu a nikotinu. Poprvé byla syntetizována již roku 1912, dlouho před většinou moderních psychedelik (LSD, 2C-B…), ale později než spousta jiných, dnes notoricky známých látek (heroin, kokain, pervitin…). K jeho objevu došlo v podstatě náhodou, chemici G. Mannish a W. Jacobsohn jej vytvořil, když se snažili pro společnost Merck najít látku analogickou k hydrastininu. Ač byla záhy patentována jako látka nutná pro syntetizaci jiných, užitečnějších chemikálií, velmi dlouho ležela v podstatě nevyužita a o jejím potenciálu nikdo neměl ani tušení.

Není známo, kdo si jako první vzal extázi. CIA prováděla v rámci projektu MKUltra jisté experimenty, avšak ty se nejspíše omezovaly na zvířata. Někteří lékaři okrajově zkoumali  terapeutický potenciál empatogenů již v padesátkách, ale patrně šlo především o MDA. To si také získalo jistou popularitu během šedesátých let jako droga lásky. MDMA na svou slávu muselo čekat déle.

Dočkalo se ke konci sedmdesátých let minulého století, kdy se povědomí o něm rozšířilo a začalo být používání rekreačně. Alexander Shulgin, legendární průzkumník psychoaktivních látek a největší psychonaut všech dob, začal s extází experimentovat sám na sobě kolem roku 1976. Do deníku si tehdy zapsal (překlad vlastní):

„Cítím se absolutně čistý uvnitř, není nic kromě čiré euforie. Nikdy předtím jsem se tak dobře necítil, ani jsem nevěřil, že by něco takového vůbec mohlo být možné. Ta čistota, ta jasnost, ten úžasný pocit pevné vnitřní síly pokračoval po zbytek dne a večera. Jsem přemožen hloubkou této zkušenosti…“

Tento citát skvěle svědčí obrovské moci extáze, obzvláště pokud si uvědomíme, že Shulgin měl obrovské množství zkušeností s drogami všeho druhu (vlastně bychom jen těžko hledali někoho s většími) a řadu rozumvíračů a dalších látek sám vynalezl.

Shulgin, jehož efekty MDMA značně zaujaly, ho předvedl mnoha svým kolegům a přátelům, mezi nimi i mnoha psychoterapeutům. Na začátku osmdesátek s ním již pracovaly stovky odborníků ve snaze využít jej pro léčbu rozličných neduhů ducha. Nejčastěji se tehdy používal název Adam, neboť měla člověka navracet do nevinného stavu, jenž předcházel vzestupu výčitek, hanby a traumat.

Média postupně zpozorovala, že se vynořila zcela nová droga a začala jí věnovat pozornost. Jejich ohlasy byly vesměs kladné, například J. Adler popsal 15. dubna 1985 v Newsweeku svou zkušenost jako „dva roky terapie směstnané do dvou hodin.“ Pochopitelně, zájem široké veřejnosti na sebe nenechal dlouho čekat a extáze se brzy stala značně rekreačně využívanou.

Jelikož MDMA bylo na rozdíl od psychedelik a dalších látek legální, jeho šíření nic nebránilo. Prodávalo se v lékárnách i v barech, zcela otevřeně. Počty uživatelů stoupaly v západním světě do milionů. Ačkoliv DEA, americká federální organizace zodpovědná za kontrolu drog, se rozhodla extázi zakázat již roku 1985 (umístila ji do Schedule I, kam by správně měly patřit jen ty nejpřísněji hlídané, společensky nejnebezpečnější drogy bez jakéhokoliv lékařského využití, avšak již dříve tam byla umístěna veškerá klasická psychedelika), její oblíbenost to neumenšilo.

Postupně se rozšířila za oceán, především do Velké Británie, kde se vyvinuly počátky dnešní notoricky známé rave scény. Vše vyvrcholilo roku 1988 takzvaným Druhým létem lásky, což je odkaz na původní psychedelickou kulturu šedesátých let. V té době také vyvinul acid house, žánr hudby pevně spjatý s prožitky nabízenými MDMA a psychedeliky.

I přes rozsáhlé kriminalizační snahy zůstává extáze extrémně populární drogou, ročně ji berou miliony lidí a je jednou z nejrozšířenějších drog,  především v klubové scéně.

Bohužel, tento přístup vlád k drogové politice má svá řadu úskalí, přičemž tím největším pro běžného uživatele je skutečnost, že výroba a distribuce se tak ocitá v rukou organizovaného zločinu. Jelikož ten není vázán žádnými předpisy kvality výrobku kromě těch, jaké diktuje trh, velmi často se stává, že pouliční extáze ve skutečnosti vůbec není extáze, a pokud ano, je ve větší či menší míře smíchána s nějakou jinou chemikálií.

Zatímco rizikovost chemicky čisté extáze je podle všeho poměrně malá, u příměsí tomu tak být nemusí, přičemž v extrémních případech může dojít k takovému znečištění, až je požití takto znehodnocené látky smrtelně nebezpečné. Jako u všech drog by měl člověk, který se rozhodne konzumovat extázi, dodržovat zásady bezpečnosti (o nichž se budeme velmi detailně bavit později v rámci hlavní série textů) a používat chemických reakčních činidel, která umožňují si poměrně přesně ověřit, co za substanci má vlastně člověk v rukou.

Podle šetření britských vládních orgánů byla průměrná čistota práškové extáze kolem 75 %. To je sice v kontextu ostatních látek poměrně hodně, ale pořád to není číslo, ze kterého by člověk skákal radostí do stropu. Britské údaje se navíc shodují s informacemi od nizozemského DIMS, který sleduje drogovou problematiku, že množství extáze obsažené v tabletách (což je nejčastější podoba, v jaké je na ulici prodávána) v posledních letech prudce stoupá.

To na jednu stranu patrně znamená, že klesá množství příměsí (předpokládáme-li stejnou velikost tabletky), což je dobře, ale na druhou stranu zvýšený rozptyl v množství extáze v pilulkách zesložiťuje naplánovaní si prožitku tak, jak by člověk chtěl. Uživatel si nikdy nemůže být jist, jaké množství do sebe vlastně dostal, což má také svá rizika, obzvláště pokud dávku odhadne špatně.

Když už jsme u rizik, je důležité zmínit, že zatímco klasická psychedelika jsou podle nám dostupných vědeckých informací zdravotně nezávadná, jsou-li podávána v chemicky čisté podobě, u extáze je tomu jinak.

Ačkoliv se o tom stále vedou debaty, věda se v současnosti kloní k názoru, že MDMA je neurotoxické. Ne natolik, aby to ohrozilo uživatele, který si jej dopřeje jednou za několik týdnů či měsíců, avšak k jistému drobnému poškozování mozku patrně dochází, přičemž při dlouhodobém, intenzivním užívání se tento efekt postupně nasčítá. Mechanismus této neurotoxicity není zcela pochopen, avšak existuje řada teorií, například že MDMA způsobuje přehřívání mozku, že některé z látek, do nichž je tělem rozloženo, jsou zdraví škodlivé, či že jeho farmakologické působení vytváří dlouhodobé či trvalé nežádoucí změny ve fungování neuronů v mozku.

Neurotoxicita extáze při dlouhodobém užívání způsobuje poruchy paměti, pozornosti, práce s vizuálními informacemi, učení a dalších aspektů myšlení.

Máme také doklady, že extáze do jisté míry poškozuje srdce, a při vysokých dávkách omezuje autoimunitní schopnosti mozku (konkrétně tím, že zeslabuje fungování tzv. blood-brain barrier, což je buněčná překážka zabraňující vstupu mikroorganismů a dalších nechtěných činitelů do mozku). Existují doklady, že u uživatelů MDMA je vyšší šance na vznik depresí. Extáze je rovněž mírně toxická pro plod, a proto by neměla být nikdy užívána během těhotenství.

Extáze je fyzicky i psychicky návyková, ale jen poměrně málo, podle jedné analýzy méně než marihuana. To sice znamená, že se z vás s největší pravděpodobností nestane po dávce toužící troska, jako by tomu mohlo být třeba u heroinu, ale přesto by se tento aspekt MDMA nemělo zanedbávat (a obdobně by se neměla opomíjet ani návykovost trávy).

Kromě těchto dlouhodobých účinků má extáze i řadu vedlejších efektů přímo během svého působení, přičemž tím nejnepříjemnějším z nich je bruxismus, tedy silné tisknutí či tření zubů o sebe, což je postupně opotřebovává a ničí. Pokud někdy v klubu uvidíte někoho dospělého s dudlíkem v puse, nejspíše se jeho pomocí snaží předejít právě bruxismu.

Na rozdíl od klasických psychedelik je navíc možné se extází předávkovat, ač jen extrémními dávkami, a to i smrtelně. Svou roli v tom hraje serotoninový syndrom, ale i další faktory, například krvácení do mozku. Pouliční MDMA je navíc často míchána s kofeinem (zdánlivě se tak zvýší její množství), což je problém, protože ten tyto nebezpečné vedlejší efekty ještě zhoršuje.

Jelikož extáze působí na serotoninový systém (konkrétně způsobuje větší vyplavování serotoninu do synaptické štěrbiny a zabraňuje jeho zpětnému vychytávání – pokud nevíte, co tato věta znamená, podívejte se sem), neměla by se v příliš velkých dávkách kombinovat s ostatními látkami, které s ním nějak manipulují. To zahrnuje serotonergické halucinogeny (psychedelika), SSRI antidepresiva, MAOI antidepresivaantiemetika (jistý druh léků proti nevolnostem) a řadu dalších látek. Serotoninový syndrom je obvykle poměrně mírný, ale s dostatečně obrovskou dávkou může být smrtelný.

Po užití větší dávky extáze se navíc běžně stává, že člověk upadne na několik dní do slabé deprese. Je to proto, že mozek, který se přirozeně snaží držet se v určité rovnováze, ve chvíli zaplavení serotoninem sníží citlivost neuronových receptorů. Jakmile se však nadbytečné množství vyplaveného serotoninu ztratí (čímž skončí působení drogy), mozku přijde, jako by měl serotoninu velmi málo (protože se přenastavil na zvýšenou saturaci). Extáze navíc taky vyčerpá zásoby serotoninu a nějakou dobu trvá, než se obnoví.

Největší nebezpečí extáze jsou ovšem behaviorální, ač jsou nižší  než u skutečných psychedelik. Jde hlavně o skutečnost, že extáze vyvolává dehydrataci (především proto, že člověk se na ní obvykle hodně hýbe, aniž by dával dostatečný pozor na svůj příjem tekutin), což může být samo o sobě nebezpečné.

Ještě daleko horší ovšem je, když se lidé, uvědomující si toto riziko, snaží dehydrataci vyhnout, avšak v zajetí proměněného stavu mysli vody zkonzumují příliš. Ač to není příliš známé, pokud člověk vypije příliš velké množství obyčejné vody, je ohrožen na životě.

K tomu vede stav zvaný hyponatremie, tedy nedostatečná hladina sodíku v krvi. Ten může být smrtelný (ve skutečnosti stačí vypít pár litrů vody během několika hodin). Extáze navíc podle všeho zvyšuje fyziologickou náchylnost těla k hyponatremii, což její behaviorální riziko ještě zhoršuje. Mimochodem, případy hyponatremie v důsledku užívání MDMA začaly být pozorovány až poté, co prevenční programy začaly doporučovat, aby lidé na extázi hodně pili.

Kromě toho nejzásadnějšího behaviorálního rizika existuje celá řada dalších, obvykle spojených se sníženou sebekontrolou a schopností rozpoznávat nebezpečí. Není těžké si je domyslet.

I přes všechna výše popsaná rizika je však chemicky čistá extáze jedna z nejméně rizikových drog, pokud ji člověk nepoužívá příliš často či v příliš velkém množství.

Rekreační užívání extáze, ač jistě světu přineslo obrovské množství potěšení a radosti, je navíc jen špičkou ledovce. Skutečná cena této látky se skrývá v jejím mocném terapeutickém potenciálu, který nyní díky obnovenému klinickému výzkumu psychotropních substancí začíná skutečně vycházet najevo.

FDA (americká federální organizace zodpovídající za léčiva) nedávno vydala povolení pro větší výzkumy extáze jakožto léku proti post-traumatické stresové poruše. O té je známo, že je jen velmi obtížně léčitelná (navzdory snahám terapeutů řádově u desítek procent zasažených nedojde k výraznému zlepšení). Extáze podaná v klinických, pečlivě kontrolovaných podmínkách je u pacientů s PTSD nesmírně efektivní, často více než roky terapie, a je schopná pomoci i lidem, kteří bez úspěchu se svou diagnózou bojují po desítky let.

O potenciálu extáze v této oblasti svědčí, že jí FDA udělilo status ‚break-through therapy‘ (průlomové terapie), jenž je vyhrazen pro experimentální léčiva, u nichž je významný důvod se domnívat, že jsou výrazně efektivnější než stávající používané alternativy, a tak i motivace co nejvíce urychlit jejich vývoj.  Nezisková organizace MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies), jež se mimo jiné věnuje i lékařskému využití MDMA, momentálně sponzoruje slibné klinické testy. Pokud vše proběhne dobře, z extáze se stane léčivo na předpis, dostupné pro terapeuty. Soudě podle tempa současného pokroku by k tomu mohlo v ideálním případě dojít již během několika let.

Pokud se tak stane, poslouží extáze jako významný most pro budoucí legalizaci dalších látek, které mohou mít velký přínos pro lidské zdraví. Jak si budeme ukazovat později, psychedelika mají ještě daleko větší klinický potenciál než MDMA, avšak zůstávají také více společensky považované za tvrdé drogy a k jejich legalizaci proto povede delší a náročnější cesta. O tom však až jindy.


Celou psychedelickou sérii najdete tady.

Advertisements

5 thoughts on “Droga lásky”

  1. Pingback: utheraptor

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s