Psychedelika a povaha reality

Psychedelické prožitky patří mezi to nejsilnější, co člověk vůbec může zažít. Vědecké dotazníky dokonce ukazují, že první zkušenost s LSD mnoho lidí označuje za jednu z pěti nejvýznamnějších událostí svého života, srovnatelnou s narozením prvního dítěte či smrtí blízkého.

Není proto divu, že lidé mají tendenci přisuzovat odhalením, jichž se v průběhu duchovní cesty stanou svědky, větší důvěryhodnost, než by patrně vyžadoval zdravý rozum. Jedna věc je vidět na DMT McKennovy strojové elfy, druhá je usoudit, že realita je iluze, za kterou stojí mimozemské extradimenzionální bytosti.

Continue reading “Psychedelika a povaha reality”

Advertisements

Co zažijete na psychedelikách

.

….

………

DISCLAIMER

Smysl tohoto textu je čistě edukativní a není jeho cílem kohokoliv jakkoliv navádět či podněcovat ke konzumaci nelegálních substancí, natož šířit toxikomanii jako takovou. Autor se zříká veškeré zodpovědnosti za všechny způsoby, jakými by mohly být informace v tomto vzdělávacím článku zneužity či dezinterpretovány škodlivými způsoby.

 

Problém sdílení

Jak již bylo naznačeno v minulém příspěvku této série, psychedelika a halucinogeny obecně produkují stavy mysli, které se výrazně kvalitativně liší od čehokoliv, co by člověk mohl v rámci svého normálního smyslového života zažít.

To v praxi znamená, že pokud opomineme různé extrémní metody (jako jsou právě rozumvírače, hluboká meditace, holotropní dýchání a jiné), je zhola nemožné těchto stavů dosáhnout. To může mít několik důvodů. Některé z psychedelických kválií jsou prostě natolik intenzivní, že nic, co by se člověku reálně mohlo přihodit, je nedokáže vyvolat, ačkoliv v podstatě jde jen o extrémně znásobené normální pocity. Jiné vědomžiky však vůbec nekorespondují s prožitky běžného života, jak si za chvilku ukážeme níže. Paradoxně tak může dojít k situaci, kdy člověk sám vlastně neví, co cítí.

Continue reading “Co zažijete na psychedelikách”

Jak fungují psychedelika?

Terminologické zmatení

Co se vám vybaví, když se řekne slovo droga? Jste-li typickým zástupcem západní společnosti, bude to patrně obrázek nějaké fetky, jak si ve stínech v temné uličce rozpouští na lžičce pervitin, případně vysmátý obličej Jordana Belforta chvilku poté, co sjel lajnu kokainu.

A v tom je přesně jádro problému. Termín ‚droga‘ je tak široký a opředený tak negativními konotacemi, že je v podstatě nemožné vést za jeho využití smysluplnou diskuzi o různých látkách ovlivňujících mysl. Těch je přitom nespočet a navzájem se od sebe velice liší, jak z hlediska farmakologického principu fungování na lidské tělo a následných subjektivně pozorovaných efektů, tak z pohledu toxicity, možného budování závislosti a dalších nedobrých účinků. Continue reading “Jak fungují psychedelika?”

Psychedelika – Úvod

Pohodlně se usaďte a na okamžik odvraťte své oči od obrazovky. Nechte své vědomí volně plynout, naplnit všechen ten prostor, jehož se mu sice dostává, ale normálně se příliš soustřeďuje na jednu věc, než aby jej obývalo. Prozkoumejte své ruce, svůj trup, své nohy. Postupně po jednom zatínejte svaly. Obvykle své tělo cítíte jen matně, avšak pokud chcete, můžete na něj upřít svou plnou pozornost a skutečně se mu věnovat.

Není to zvláštní? Vaše tělo existuje jen jako odraz ve vaší mysli. Když se myšlenkami zatouláte příliš daleko, jako by úplně přestalo existovat, zcela z prostoru vašeho vědomí vyprchá. Ne nadarmo se říká, že je člověk pohlcen prací. Samozřejmě, pokud budete chtít, můžete na něj pohlédnout či si na něj sáhnout, ale takové vjemy samy o sobě nic neprozrazují o tom, jaké vaše tělo doopravdy je, pouze o tom, jak se vám jeví. Se zbytkem světa je to podobné.

Continue reading “Psychedelika – Úvod”

Umění bolesti

Trpím. Mou duši svazuje trýzeň, s níž si sama nesvede poradit. Trápení tak hluboké a nezměrné, až někdy hrozí, že mne celého pohltí. Tento očistec nese název, jaký dobře a důvěrně zná každý z nás: samota.

Vždy jsem byl sám. Strávil jsem – a stále trávím – většinu svého života hledáním někoho, kdo by zaplnil prázdná místa uvnitř mne, kdo by mi pomohl nést tíhu břemene bytí a komu bych naopak mohl s jeho břemenem pomoci já sám. Dvakrát jsem nalezl duši své duše, avšak vždy nás od sebe, nepochybně i vinou nedostatku mého vlastního pochopení a péče, nakonec oddělil čas i cit. Prolil jsem oceány slz, avšak přesto zůstávám nadějným. Trojka byla vždy nejvyšším z magických čísel, a já bych rád věřil, že třetí z mých lásek, má láska poslední a největší, bude tou, se kterou strávím zbytek svých dní. Doufám v to, avšak vím, že uplynou roky, snad desetiletí, než tuto lásku naleznu. Jsem připraven čekat.

Continue reading “Umění bolesti”

Milosrdná lež

Immanuel Kant pravil, že každá lež je už jen ze své samotné podstaty špatná.

Immanuel Kant by rovněž měl být exhumován a posmrtně popraven za zločiny proti logice.

Patrně každý z nás někdy lhal. Ve většině případů to bylo nepochybně pro zvýšení vlastní utility, ať už ve formě osobního obohacení (ne maminko, tenhle měsíc jsi mi ještě nedala kapesné) nebo ve formě vyhnutí se něčemu nepříjemnému (nemůžu si s tebou vyjít, musím se učit do školy).

Někdy však lžeme ne sami pro sebe, ale pro někoho jiného (pro účely tohoto eseje zde opominu problematiku psychologického egoismu a blatantní nemožnosti vykonat nesobecký čin, o těch se můžeme pobavit někdy jindy). Víte dobře, o čem mluvím: “Jééé, to je ale krásný obrázek.” Nebo: “Nic si z toho nedělej, neublížil jsi mi.” A podobně.

Continue reading “Milosrdná lež”

Dědictví Zarathustrovo

Povězte lidé tohoto světa, čím byste byli raději? Hvězdou v otevřeném hrobě, k zániku pevně odsouzenou, přesto však zářící a jasnou, svobodnou ve svém neodkladném konci? Nebo snad člověkem s leskem v očích a prázdnotou v srdci, lačnícím, bažícím po žáru a plameni hvězdy, po jejím světle, které se vaše oči zoufale a marně snaží lapit? Cožpak je vám dlouhý, zbytečný život milejší posledního tance, vášně, jež přichází před koncem všech věcí? Copak vás nic nenaučil Zarathustra, ten prorok nad proroky, posel časů budoucích?

Continue reading “Dědictví Zarathustrovo”