Pouť za básní

Dnešního dne jsem pozřel trochu hub protkaných kouzlem,
A následně se vydal na cestu do svého nitra
Jejímž cílem byla báseň.

Nalezl jsem ji a nyní ji přináším pro všechny zraky světa
Nevinnou a stydlivou
A přece zářící
Tak zakryjte si oči závojem,
Ať nezničí její vnady.

Ta jediná cesta

Pohlédl jsem za stíny tohoto světa
A spatřil svět další
Stejný jako právě ten, z něhož jsem vyšel
Ve svém životě se marně trmácíme za krásou, marně se snažíme ji dostihnout
Až když padáme, tak si nakonec všimneme
Že naše rány hrají všemi barvami světa.

Co hledáme je v každém z nás,
Však jen nemnoho umí se vydat tím směrem
Je snazší projít všechy kraje světa, od severu přes východ a zase na sever,
Než ujít byť jen jediný krok sama v sobě.

Je to těžké, nesmírně těžké, ale za sebe to stojí
Vždyť co má větší krásy, nežli člověk sám?
Jak housenka se snaží rozevřít, proměnit v motýla
Aniž by tušil, že ve skutečnosti je želvou, snažící se odhodit svou schránku?

Je mu ochranou, či mu spíše překáží
V jeho cestě dál za okrajem našeho bytí?
To každý musí se rozhodnout sám,
Ve chvíli, která přijde, když čeká ji nejméně.

Pro někoho je to láska, pro mnohé pak až smrt,
Nejsme dobří v hledání, často padáme, aniž bychom nalezli.
Však přece musíme hledat dál.
Neboť ač nám hledání příliš neplyne,
Byli jsme pro něj zrozeni.

Eleá fa’ael, moóná t-tuel, nechť je dopřáno míru všem smrtelným.
Tak končí moje pouť za básní, nyní je čas stát se opět člověkem.

Vše z textu výše bylo sepsáno pod vlivem dvou gramů psilocybe cubensis, zhruba tři hodiny po požití.

Advertisements

Modrá velryba

Jistě jste slyšeli o v nedávných dnech tolik obáváné hře The Blue Whale (jinak známé též jako A Sea of Whales, A Silent House, či Wake Me Up At 4:20 AM). Pokud ne, dovolte mi nabídnout krátké shrnutí, než se přesuneme k mému zamyšlení nad ní samotnou a nad jejímu důsledky pro společnost.

Continue reading “Modrá velryba”