Kritická reflexe demonstrujícího

Jak možná víte, každý rok se na 1. máje zúčastňuji protikomunistické demonstrace na holešovickém Výstavišti (záznam letošní akce můžete shlédnout například zde, osobně tam vystupuji především kolem čtvrté minuty, pitoreskní popis této akce z minulého roku zde). Nejzajímavější událostí letoška však kupodivu nebyla demonstrace samotná, ale můj krátký rozhovor s YouTuberem Standou (na jeho video z akce je odkazováno výše – ne, nejde o PR akci s cílem propagovat jeho kanál), kdy jeden z dotazů zněl, jestli si nemyslím, že takové protesty společnost spíše dále polarizují a ve finále jsou kontraproduktivní.

Jelikož jde o otázku, jež mě trápí v podstatě celý rok už od loňského konání této rudosleziny, rozhodl jsem se ji a další jí podobné podrobněji rozvést.

Continue reading “Kritická reflexe demonstrujícího”

Soucit a soustrast

Soucit, tedy touha pomoci trpícímu, je bezesporu jednou z hlavních morálních hodnot dnešní doby. Pravděpodobně nejsnazším způsobem, jak tuto skutečnost zpozorovat, je sledovat denní tisk, kde se velice často vyskytují zprávy psané právě tak, aby člověk mohl s jejich aktéry snadno soucítit (v novinářském žargonu nese tento princip jemně pejorativní název HLP či háelpéčko, neboli hluboký lidský příběh). Nejde jen o zprávy o katastrofických událostech, ale spíše o prosté pohnuté příběhy lidí, jež jsou nějak zajímavé a zároveň umožňují čtenáři sebeuspokojit se soucitem s daným člověkem. Logika je to poměrně prostá – soucit je pud jako každý jiný, a po jeho ukojení následuje slast, ona odvěká odměna za splnění přírodou předepsaného.

Continue reading “Soucit a soustrast”

Modrá velryba

Jistě jste slyšeli o v nedávných dnech tolik obáváné hře The Blue Whale (jinak známé též jako A Sea of Whales, A Silent House, či Wake Me Up At 4:20 AM). Pokud ne, dovolte mi nabídnout krátké shrnutí, než se přesuneme k mému zamyšlení nad ní samotnou a nad jejímu důsledky pro společnost.

Continue reading “Modrá velryba”